Kocour Vortex

SVOJÍ TVÁŘ SI ZACHOVEJ A OSTATNÍM POHLED DEJ, TĚM CO ZA MASKOU KRČEJ SE, NAVÍC LÁSKU MĚJ A KDOŽ POMOCI SI ŽÁDÁ, NASTAV RUKU, KDEPAK ZÁDA.

Peněžní systém bez úroků: (3.)

Kapitola II.
Margrid Kennedy


    K individuální a společenské změně by mělo dojít hlavně proto, aby se rozbila určitá šablona chování: a protože jiná šablona chování se zdá být adekvátnější na dosáhnutí požadovaného výsledku. K změně peněžního systému navrhované v předcházející kapitole může dojít z jednoho, druhého anebo z obou uvedených důvodů: V minulosti rakovinová akumulace bohatství byla pravidelně rozbíjená sociálními revolucemi, válkami a ekonomickým kolapsem. Bezprecedentní ekonomická vzájemná provázanost všech dnešních států a mnohonásobný potenciál globální destrukce činí tento mechanismus řešení konfliktu neakceptovatelným. Jsme nuceni hledat nové řešení s cílem vyhnout se válce, sociální revoluci anebo ekonomickýmu kolapsu. Podle názoru mnohých specialistů v oblasti ekonomiky a bankovnictví, krach burzy v roce 1987, při kterém v průběhu několika dní zmizelo 1,5 biliónů USD, byl jen slabým vánkem v porovnání s bezprostředně hrozícím nebezpečím celosvětové Velké deprese, která pravděpodobně nastane, jakmile v průběhu několika nejbližších let nezavedeme fundamentální změny.

    Změna peněžního systému teď nabízí jednu možnost, jak se vyhnout enormním lidským a materiálním nákladům takové katastrofy. Bez ohledu na to, zda si uvědomujeme anebo ne, že každý exponenciální růst v konečném důsledku vede k vlastní záhubě, přednosti přechodu na nový peněžní systém jsou tolik evidentní pokud jde o sociální a environmentální spravedlnost, že tato cesta by měla být zvolena už jen proto, neb je lepší než ta, kterou máme dnes. Hlavním problémem jakéhokoliv transformačního procesu však není ani natolik to, že by jsme raději chtěli zůstat tam, kde jsme, anebo že bychom nechtěli uznat výhody nového cíle, kterého chceme dosáhnout, ale v odpovědi na otázku: Jak se tam dostat? Uvidíme nebezpečí, které na nás zde číhají, ale jsme schopni vyloučit, že nový systém nebude mít jiné, ba i horší následky?

    Abychom si ulehčili odpověď na otázku, jak by tato transformace mohla napomoci při dosahování cílů jednotlivých sociálních skupin, podívejme se blíže na nedostatky peněžního systému a potom na přednosti systému nového a na jeho výhody, který by mohl přinášet bohatým i chudým, státům i jednotlivcům, menšinám i většinám, průmyslníkům i enviromentálistům, materiálně i duchovně orientovaným osobám. Zajímavý fakt je ten, že konkrétně v tomto časovém bodě, v této krizové situaci, kterou jsme si sami vytvořili, by nový peněžní systém přinesl výhody každému. Ale je zapotřebí to udělat co nejdříve.


    Výhody všeobecně

    Doteď jsme se v naší analýze zaobírali fakty a čísly, které si může každý ověřit. Odteď se budeme zaobírat ¨kvalifikovanými odhadmi¨ založenými na minulých zkušenostech. Jejich přesnost bude potřebné potvrdit příklady z reálného života. Proto vyvstává otázka: proč by se nějaký region či oblast měli rozhodnout, že zkusí a stanou se pokusnou laboratoří pro nový peněžní systém? Jak byla naše doposavadní analýza správná, potom navrhované řešení nabízí kromě jiného tyto hlavní výhody:
I.odstranění inflace
II.zlepšení sociální spravedlnosti
III.snížení nezaměstnanosti
IV.snížení cen o 30 – 50 %
V.počáteční ekonomickou konjunktúru
VI.a potom stabilní ekonomiku

    Nedostatky peněžního systému

    Ve většině zemí monopol na tisk peněz má v rukou centrální vláda. Proto jakýkoliv pokus o nový peněžní systém – dokonce na malé regionální úrovni – musí mít podporu na vládní úrovni. Je jasné, že zavedení bezúročných peněz by bylo výsostně politickou záležitostí. Je potřebná odvaha na to, aby kterákoliv vláda uznala, že doteď  tolerovala takto nespravedlivý systém.
    Na druhé straně většina lidí jen těžko pochopí, proč by ¨poplatek¨ za peníze měl být lepším řešením než úrok. V současnosti představitelé vlády, politici, bankéři a ekonomové se snaží odpovědět na problémy léčení vnějších symptomů nabízející léčbu jen ve formě rychlých náplastí. V předvolebních kampaních zaznívají slyby o zdolání inflace, zlepšení sociálních služeb a o podpoře ekologie.
    Pravda je ta, že v tomto zápase mají ruce svázané a že situace se namísto zlepšení spíše zhoršuje, až jsme se ocitli v akcelerační fázi křivky exponenciálního růstu peněžního systému. Namísto pokroku v sociální a environmentální oblasti se obyčejně snižují rozpočty, co by vedlo k dalšímu zhoršování. Bez ohledu na to, zda politici patří ke konzervativnímu či progresivnímu křídlu, přesto šance na reálnou změnu v současném systému je opravdu velice malá.
107

    Obrázek nahoře vysvětluje, proč je tomu tak. Ve vysoce diverzifikované ekonomice jsou jednotlivé sektory vzájemně těsně propojené. Jakmile bychom z jednoho sektoru vyňali jednu část, vznikli by problémy, a to nejen tam, ale také jinde. Když se zvýší zadluženost státu a úrokových měr, víc peněz začne přitékat těm, kterým bohatství spočívají v penězích. A těm, kteří pracují, zůstane na spotřebu méně peněz. Toto zase má dopad na trh práce, daňové příjmy a životní prostředí. Vlády, které se zadlužují, aby takto překlenuli deficity v příjmech, problémy ještě vyostřují. Nový peněžní systém neutrálních peněz by pomohl zničit disproporční růst zadluženosti jako i koncentraci peněz a zabezpečil by bezpečnou a stálou výměnu výrobků a služeb na volném trhu.
    Když si myslíme, že situace v průmyslně vyspělých zemích je těžká, podívejme se na země Třetího světa, které snášejí nejhorší důsledky současného systému. Zatím co velké americké a německé banky zvyšují svoje rezervy, aby byli připravené na finanční bankroty svých dlužníků v průmyslově vyspělých zemích, průmyslově vyspělé země nadále importují kapitál z rozvojových zemí. Exportem nových půjček majících za cíl splacení starých, jen zvětšují a prodlužují celkovou krizi zadluženosti. Tento trend se musí změnit, jak to jasně vyplívá ze správy Světové komise OSN o životním prostředí a rozvoji nazvané ¨Naše společná budoucnost¨. Také dokazuje, že dvě zdánlivě nesouvisející krize – světové ekonomiky a ekologie planety – je vlastně krize jedna.
    Ekologie a ekonomika jsou stále více provázané na lokální, regionální i globální úrovni do jedné sítě příčin a následků... Nesplatitelné dluhy nutí africké státy, jejichž příjmy spočívají z exportu surovin, aby přetěžovali svojí křehkou půdu a tím ji ničili a způsobovali její přeměnu na pouště... Výrobní báze ostatních rozvojových oblastí trpí podobným způsobem jednak z důvodu lokálních chyb, jako i fungování mezinárodního hospodářského systému. V důsledku krize latinskoamerické zadluženosti přírodní zdroje regionu nejsou využívané na vlastní rozvoj, ale na plnění finančních závazků zahraničním věřitelům. Takovýt přístup k problému zadluženosti je krátkozraký z hlediska ekonomického, politického i ekologického. Od obyvatel chudých zemí se požaduje, aby akceptovali rostoucí chudobu a zároveň aby exportovali ještě více svých vzácných zdrojů.
    Sociální nerovnost je hlavním environmentálním a také i rozvojovým problémem planety. Podle Herrhause, manažéři největší německé banky ( Deutsche bank ): ¨struktura a rozměry problému se nedají řešit doteď používaným tradičním způsobem¨.
108

    Ti kteří jsou zodpovědný za současný finanční systém, dobře ví, že není dlouho udržitelný, ale buď nevědí anebo nechtějí vědět o praktických alternativách. Obrázek nahoře přináší alespoň jedno vysvětlení. V poměru k hrubému domácímu produktu a nárůstu zadluženosti banky vydělali neúměrně vysoký podíl národního bohatství, což částečně souvisí s kolísajícími úrokovými sazbami, které umožňují bankám dosahovat vyšší zisky, jako i se zvyšující se spekulací s penězi a devizemi sprostředkovatelských poplatků, které se vyšplhali vysoko. To vysvětluje i rozdíl v růstu pracovních příjmů, které rostli dvakrát pomaleji než zásoba peněz.
    Bankéři, se kterými jsem o tomto problému hovořil, nevěděli o žádné alternativě. Když jsem jim jí vysvětlila, často měli pocit, že by ji nemohli šířit dál bez toho, že by tím neohrozili svuji pozici.
    Bankéři nemají zájem o otevřenou diskuzi o tom, jak funguje úrokový systém, pokud se na věc nepodívají z hlediska dlouhodobé perspektivy. V současnosti však problém spíše zamlžují.
109

    Obrázek nahoře ukazuje některé zavádějící reklamy bank, se kterými se můžeme setkat v časopisech a novinách na celém světě. Peníze – tvrdí banky – musí růst, množit se. Nejčastěji se snaží zapůsobit na lidi představou, že peníze by měli pro ně ¨pracovat¨. Peníze však ještě nikdo neviděl růst ani pracovat. Praci ustavičně vykonávají lidé pomocí strojů či bez nich. Tyto reklamy skrývají skutečnost, že každá marka či dolar, který připadá vkladatelovi peněz, musel být nejprve vyrobený a že je to vlastně práce druhého člověka, kterému je tato suma vzata bez ohledu na spůsob, jakým se to děje. Jinými slovy řečeno, lidé, kteří prodávají svoji pracovní sílu, jsou ochuzovány tím samým procentem, jakým se investice investorům znásobuje. V tom spočívá celé ¨tajemství¨, jakým peníze ¨pracují¨, které banky neradi odkrývají.
    Podle mé zkušenosti ti, kteří by se v problému měli vyznat díky svému vzdělání, tj.ekonomové, mají obavu, že by byli označeni za radikáli. Kdyby se však zasadili za bezúročné peníze, dostali by se na kořen ( latinsky = radix ) jednoho z nejnaléhavějších ekonomických problémů.
    Dvě velké osobnosti 20.stoleti, Albert Einstein a John Maynard Keynes jasně viděli Gesellovo idee týkajících se peněžní reformy. Keynes se v roce 1936 vyjádřil, že ¨budoucnost se bude více učit od Gesella než od Marxe¨. Tato budoucnost ještě nenadešla. Ani bankéři a ekonomové nemusí být velmi jasnozřivý, aby poznali, že nový peněžní systém by jim umožnil vyřešit centrální dilema, se kterou zápasí celé desetiletí. Namísto toho historik ekonomie John L.King ve své knize ¨Na pokraji Velké deprese II.¨píše o významu práce ekonomů:
    ¨Jejich hry s čísly a computerové vzorce se ukázali jako irelevantní a podobně slavné jsou i jejich mylné předpovědi. Je to jako kdyby nabytím vzdělání tito lidé stratili schopnost přemýšlet.¨
    Můj postřeh je ten, že ekonomové na rozdíl od většiny inženýrů ve skutečnosti nechápou nebezpečí exponenciálního růstu. Dokáží poznat nebezpečí šíření AIDS anebo ¨populační exploze¨, ale v jejich vlastní oblasti se zdají být skoro slepí a naivně se spoléhají na symptomatickou léčbu, která jen tak dokáže nebezpečí oddálit, ale ne odvrátit. Vlády, které budou zavádět peněžní reformu, budou muset dlouho pracovat, než zajistí sociální spravedlnost, ekologickou rovnováhu a vyléčí peněžní nemoci, které desetiletí sužovali takzvané ¨ekonomie volného trhu¨.

 - pokračování -
12.03.2009 00:17 | Autor: Margrid Kennedy



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se