Kocour Vortex

SVOJÍ TVÁŘ SI ZACHOVEJ A OSTATNÍM POHLED DEJ, TĚM CO ZA MASKOU KRČEJ SE, NAVÍC LÁSKU MĚJ A KDOŽ POMOCI SI ŽÁDÁ, NASTAV RUKU, KDEPAK ZÁDA.

Peněžní systém bez úroků: (1.)

    Před nedávnem jsem si přečetl článek na www.matrix-2001.cz , za který si musím plně stát. Byl ve slovenštině a tak se jej snažím postupně přeložený editovat a pevně věřím, že se nám všem v nejbližších časech podaří nastolit tento a nebo podobný peněžní systém.
Margrid Kennedy


         Je třeba mít kus odvahy na to, když člověk,, který není ekonom, se pustí do psaní knihy o ekonomice, navíc když se jedná o jednu ze základních standardů  této profese, a tou jsou peníze. Peníze jsou mírou , kterou je vyjadřována většina ekonomických pojmů. Ekonomové jich používají tak, jako obchodníci používají kilogramy či architekti metrů, přičemž zřídkakdy zpochybňují způsob jak fungují, i když na rozdíl od kilogramů a metrů nejsou konstantní, ale takřka denně podléhají změnám. Tento materiál analyzuje způsob fungování peněz, odhaluje důvod ustavičné změny jedné z nejdůležitějších měr a vysvětluje, proč peníze nejenom ¨hýbou světem¨, ale zároveň jej i rujnují. Obrovská zadluženost oblastí Třetího světa, nezaměstnanost, degradace životního prostředí, nahromaďování zbrojního arzenálu a přibývání jaderných elektráren souvisí s mechanismem, který udržuje peníze v oběhu: s úroky a s úroky s úroků. Toto je řečeno slovy hystorika ekonomiky Johna L. Kinga, ¨neviditelný zhoubný mechanismus¨ působící ve všech takzvaných ekonomiích volného trhu. Transformovat tento mechanismus tak, aby udržoval peníze v oběhu, ale bez vedleších destruktivních účinků, není tak složité, jak se může zdát. I když řešení, které tato kniha předkládá, jsou některým lidem známé už od začátku dvacátého století, zdá se, že teď  nadešel čas, kdy její realizace je naléhavější než kdykoliv předtím. Cílem tohoto spisu není dokazovat, že kdosi nemá pravdu, ale ukázat na možnost volby, která je odborníkům, nemluvě o široké veřejnosti, více-méně neznámá. Jde však o problém, který je příliš důležitý na to, abychom rozhodnutí o něm nechávali jen na odbornících. Význam knihy proto spočívá v její schopnosti jednoduchým a srozumitelným způsobem vysvětlit tyto složité otázky, aby každý, kdo používá peníze, dokázal pochopit, oč tu jde. Dalším významným rozdílem, který tuto knihu odlišuje od jiných, které se touto tématikou zabývali v minulosti, je to, že ukazuje, jak přechod k novému peněžnímu systému v této konkrétní době může vést k vytvoření situace, která bude výhrou pro všechny strany. V konečném důsledku může pomoci rozvinout ekologicky udržitelnou ekonomiku. Otázkou však zůstává, zda budeme schopni změny dříve, než dojde k velkému krachu, a nebo až po něm. V každém případě bude dobré vědět o způsobu, jak vytvořit výměnné medium, které bude fungovat ve prospěch všech.

    První mylná představa: Existuje jen jeden druh růstu.

    Prní mylná přestava se týká růstu. Máme sklon si myslet, že existuje jen jeden druh růstu, a to ten, jaký existuje v přírodě, který jsme samy zakusili na sobě. Obrázek č.1 však ukazuje tři odlišné typy:
100

    Křivka ¨A¨ představuje idealizovanou formu normálního fyzického růstu v přírodě, podle které roste naše tělo, rostliny i zvířata. V prvních fázích našeho života rosteme dost rychle, potom se růst zpomaluje a fyzicky přestáváme růst ve věku zhruba dvaceti roků. To nám však nebrání, abychom rostli dále, ne ¨kvantitativně¨, ale ¨kvalitativně¨.

    Křivka ¨B¨ znázorňuje mechanickou či lineární formu růstu, když například více strojů vyrobí více výrobků, více uhlí vyprodukuje více energie. Takovýto růst se zastaví v době, když se stroj zastaví, a nebo když se přestane přidávat uhlí.

    Křivka ¨C¨představuje exponenciální formu růstu, která se dá vysvětlit jako přesný opak křivky ¨A¨, protože na začátku roste velmi pomalu, potom se růst stává rychlejší a rychlejší až nakonec jde téměř kolmo nahoru. Ve fyzické sféře k této formě růstu dochází obvykle v případě nemoci a nebo smrti. Rakovina například postupuje podle exponenciální šablony růstu. Spočátku roste pomalu, i když se ustavičně zrychluje, a když se objeví, často je v takové fázy, kdy se už nedá zastavit. Exponenciální růst ve fyzické oblasti se většinou končí smrtí hostitele a organismu, od kterého závisí.

    V důsledku úroků a úroků z úroků se naše peníze v pravidelných intervalech zdvojnásobují, tj.sledují exponenciální formu růstu. To vysvětluje, proč nám náš peněžní systém způsobuje takové problémy. Úrok ve skutečnosti působí jako rakovina ve společné struktůře.
101


    Obrázek 2.zobrazuje čas potřebný na to, aby peníze zdvojnásobili při úrokové míře:      3%  24let?
             6%  12let?
            12%   6let?
    Dokonce i při 1% úrokové sazbě máme exponenciální křivku růstu, při které dojde k zdvojnásobení peněz za 72let.

    Na našem těle jsme zakusili fyzickou formu růstu přírody, která zůstane na optimální úrovni (křivka ¨A¨). Proto je pro lidi těžké pochopit, jaké následky má exponenciální křivka růstu pro fyzickou oblast.

    Tento fenomén se dá nejlépe demonstrovat na známém příběhu perského panovníka, kterého tolik okouzlila nová šachová hra, že chtěl splnit jakékoliv přání, které by jeho vynálezce projevil. Tento chytrý matematik se rozhodl požádat o jedno zrnko pšenice na první políčko šachovnice s tím, že na každém dalším přibude dvojnásobek počtu z předcházejícího políčka. Panovník byl nejdříve rád, že vynálezce má tak skromné přání, avšak brzy zjistil, že ani všechny zásoby obilí v jeho říši nestačí na splnění tohoto ¨skromného¨přání. Množství obilí na 64 políčku šachovnice představuje 440- násobek roční úrody na celé planetě.

    Podobná analogie přímo se týkající našeho schématu, je ta, že jeden halíř investovaný při narození Ježíše Krista při čtyřprocentním úroku by v roce 1750 přinesl kouli zlata o velikosti zeměkoule. V roce 1990 by jsme si za to mohly koupit už 8 190 těchto zlatých koulí. Při pětiprocentním úroku by jsme si zlatou kouli mohly koupit už v roce 1466. V roce 1990 by to představovalo 2 200miliard koulí o velikosti zeměkoule. Tento příklad názorně ukazuje, k jakému enormnímu rozdílu může vést pouhé 1%.

    To také ukazuje, že nepřetržitá platba úroků a potom úroků z úroků je aritmeticky jako i prakticky nemožná. Ekonomická potřeba a matematická nemožnost si protiřečí, které v minulosti – při úsilí o jejich řešení – vedlo k nespočitatelným sporům, válkám a revolucím.
102


     Řešení problémů způsobeným současným exponenciálním růstem spočívá ve vytvoření peněžního systému, který sleduje křivku přírodního růstu. To si vyžaduje nahrazení úroku jiným mechanizmem, který bude udržovat peníze v oběhu. O tom budeme podrobněji hovořit v Druhé kapitole.


    Druhá mylná představa: Úroky platíme jen tehdy, když si půjčíme peníze.


    Další důvod, pro který nám je těžké pochopit negativní dopad úrokového mechanizmu na náš peněžní systém je ten, že funguje skrytým způsobem. Proto druhá běžně rozšířená mylná představa spočívá v tom, že úroky platíme jen tehdy, když jsme si půjčili peníze. Takže když nechceme platit úroky, stačí, když si nebudeme půjčovat peníze. Z obrázku č.3 vyplývá, že to není pravda, protože úroky jsou zahrnuté do ceny, kterou platíme. Přesná výše se mění v závyslosti od poměru mzdových a kapitálových nákladů vynaložených na výrobky a služby, které si kupujeme. Některé příklady jasně poukazují na rozdíly. Podíl kapitálových nákladů ve sběru odpadů činí 12%, protože o daleko vyšší je podíl fyzické práce. Jiná situace je v případě rozvodu pitné vody, kde podíl kapitálových nákladů je 38% a ještě vyšší je v případě bytové výstavby, kde činí až 77%. V průměru 50% kapitálových nákladů platíme v ceně výrobků a služeb.

    Proto kdybychom mohli zrušit úroky a nahradit je jiným mechanizmem na udrůžení peněz v oběhu, většina z nás by byla dvakrát tak bohatá, anebo na udržení současné životní úrovně by nám stačila polovina pracovního času.

    Třetí mylná představa: V současném peněžním systému úroky postihují každého stejně.

    Třetí mylná představa týkajíci se našeho peněžního systému by se dala formulovat asi takto: Protože každý musí platit úrok buď už při půjčování peněz anebi při koupi výrobku či služeb, všichni jsme na tom vlastně stejně.

    Opět to není pravda. Existují obrovské rozdíly mezi těmi, kteří v tomto systému profitují a těmi, kteří platí. Obrázek č.4 obsahuje vzájemné porovnání, kolik úroků platí a kolik dostává deset početně stejných příjmových skupin populace Německa. Z něho vyplívá, že prvních osm skupin obyvatelstva platí víc než dostává, devátá dostává trochu víc než platí a desátá skupina dostává zhruba dvakrát tolik než platí, tj.desetina dostává úroky, o které prvních osm skupin bylo ochuzených. Toto velmi jednoduchým způsobem vysvětluje, proč ¨bohatí bohatnou a chudí chudnou¨.
103


    Když se blíže podíváme na poslední desetiprocentní skupinu populace z pohledu jejich příjmů z úroků, zjistíme další projev exponenciálního růstu. Sloupec posledního procenta populace by bylo třeba rozšířit ase 15krát, ale posledních 0,001% by bylo třeba rozšířit více než 2000krát .

    Řečeno jinými slovy, v rámci našeho peněžního systému probíhá operace skrytého přerozdělování, které ustavičně přesouvá peníze od těch, kteří mají málo než potřebují, k těm, kteří mají víc než potřebují. Je to jiná ohodně rafinovanější a efektivnější forma vykořisťování než ta, kterou se Marx pokoušel odstranit.

    K přerozdělování ¨přidané hodnoty¨ však ve velké míře dochází ve sféře oběhu. To dnes můžeme vidět jasněji než v minulosti. Stále větší sumy peněz jsou koncentrované do rukou o dost menšího počtu jedinců a korporací. Například nadbytek hotovostního toku, tedy peněz obíhajících po světě a směřujících všude tam, kde je možné ¨očekávat¨ zisk ze změn kurzů národní měny či na burzách, se od roku 1980 více než zdvojnásobil. Jen v New Yorku denní výměna měn se v období let 1980 a 1986 zvýšila z 18 na 50 miliard USD. Podle odhadu světové banky objem peněžných transakcí o 15 až 20 násobně převyšuje potřebu financování světového obchodu.

    Úrok a mechanizmus úroků z úroků nejenže je hnacím motorem patologického růstu, ale jak na to upozornil Dieter Suhr, porušuje ústavní práva jednotlivců ve většině krajin.
    Jak tedy ústava garantuje každému člověku stejný přístup k veřejným službám – a peněžní systém je jednou nich – potom je ilegální takový systém, ve kterém 10%lidí nepřetržitě dostává více peněz než kolik platí za tuto službu, a to na úkor 80%lidí, kteří dostávají méně, než platí.

    Může se zdát, že změna našeho peněžního systému by přinesla prospěch ¨jen¨ 80% populace. tj.těm, kteří v současnosti platí víc, než by bylo spravedlivé. Jenže ve 3.kapitole ukáži, že z léku budou mít prospěch všichni, dokonce i ti, kteří dnes profitují ze současného nemocného systěmu.

    Čtvrtá mylná představa: Inflace je neoddělitelnou součástí našeho ekonomického systému.

    Čtvrtá mylná představa se týká úlohy inflace v našem ekonomickém systému. Většina lidí považuje inflaci za neoddělitelnou a ¨přirozenou¨ součást jakéhokoliv peněžního systému, protože ve světě není takové kapitalistické oblasti s volnou trhovou ekonomikou, která by nebyla postihžená inflací. Zatím co Hrubý národní produkt a průměrné platy a mzdy vzrostli v období let 1968 a 1989 ¨jen¨o 40%, platby úroků vlády vzrostly o 1 360%.
104

    Tendence je jasná – dluh státu dříve či později přeroste jeho příjem dokonce i v průmyslově vyspělích oblastí. Kdyby dítě dejme tomu od jednoho do devíti let věku vyrostlo trojnásobně, ale jeho nohy by se zvětšili jedenáctinásobně, řekli by jsme o něm, že je nemocné. Problém je v tom, že jen málokdo ví, že peněžní systém je nemocný, ještě méně lidí zná lék na tuto nemoc a prakticky nikdo není schopný vypracovat ¨zdravě¨ fungující model, který by dokázal přetrvat.

    Málokdo si uvědomuje, že inflace je jen jinou formou zdanění, prostřednictvím které se stát snaží zvládnout nejpalčivější problémy rostoucí zadluženosti. Je jasné, že čím větší je propast mezi příjmy a dluhem, tím větší inflace je potřebná. Vlády mohou snižovat svoje dluhy tak, že dovolí centrálním bakám, aby tiskli peníze. Obrázek č.6 ukazuje strátu hodnoty německé marky za období let 1950 a 1989.

    Tato devalvace postihla nejtvrději právě těch 80% lidí, kteří platí nejvíce. Oni většinou nemohou převést svoje aktiva do cenných papírů, nehybnostních a nebo jiných investicí odolných vůči inflaci tak, jak těch 10% patřících do nejvyšší příjmové skupiny.
105

    Ekonomický historik John L. King vidí paralely mezi inflací a úrokem placeným za úvěry, které ustavičně stoupají jako balón. V soukromém listě 8.ledna 1988 napsal: ¨Doteď  jsem obšírně psal o tom, že úroky jsou hlavní příčinou nárůstu cen, protože tvoří neoddělitelnou součást cen výrobků a služeb, které kupujeme. Taro myšlenka však, i když je pravdivá, není plně akceptovaná. 9 biliónů USD domácího dluhu při 10% úroku znamená 900 miliard USD zaplacených formou vyšších cen, co je to samé jako současné 4% zvýšení cen, které odborníci považují za inflaci. To nabalování úroků povžuji za jakýsi neviditelný destruktivní stroj, který ustvičně pracuje a pracuje i teď. Musíme tedy usilovat osvobodit se od této nesmyslné finanční posedlosti.¨

    Za posledních 33let došlo k 1000% nárustu soukromého a veřejného dluhu, přičemž největší podíl připadá na privátní sektor. Vláda používá všechny možné zdroje, jen aby tento růst dále podněcovala: garantování půjček, dotované sazby hypoték, nízká platby předem ve splátkových obchodech, výhodné podmínky, daňové úvěry, sekundární trhy cenných papírů, pojištění vkladů apod. Důvod této politiky spočívá v tom, že je to jediný způsob jak důsledky tohoto úrokového systému udělat snesitelným pro většinu populace. Prosazováním ekonomického růstu, který se točí stále rychleji, znamená víc inflace, prohlubování sociální nerovnosti, či zhoršování dopadu na životní prostředí. Mnoho argumentů hovoří ve prospěch nutnosti nahradit destruktivní finanční mechanizmus úroků jiným, vhodnějším mechanizmem, který bude zabezpečovat udržování peněz v oběhu.
04.03.2009 18:56 | Autor: Margrid Kennedy



Komentáře

2 komentářů:
  • včera 19:44, Kamil

    Je to proste "hystorik ekonomiky"! :-)

  • 16.01. 10:21, Dominik

    Boze to je kravina. Slepenec marxismu a blbosti. Dal jsem si cas to cely precist a kolikrat jsem se malem rozbrecel nad tim, jak je autor kratkozraky.


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se